Poslední kočí na Šumavě

    Soubor vznikl čirou náhodou, kdy jsem před  domem na podzim potkal dva kočí ze Slovenska, kteří tahali dřevo Pod Olšinkou (Šumava, I. a II. zóna NP). Slovo dalo slovo a strávili jsme spolu celý den. Skvělí chlapi, co milují les , přírodu a hlavně své koně. Druhý den odjeli i s koňmi domů a za týden napadl sníh. Pak přišel Orkán Kyrill a dřevo se těžilo strojově a strojově těží dodnes. Kůň se na Šumavu již nevrátil. Bohužel, místo koní se vrátili lidé z Hnutí duha, Greenpeace a podobní, které než příroda zajímá spíše jejich Public relations  a vytváření mediální hysterie kolem sebe. Aby člověk přežil v divočině nepotřebuje mediální bublinu, nepotřebuje se přivazovat ke stromům, nepotřebuje se při tom fotografovat. To dělají jen lidé, kteří na Šumavě nežijí a nemusí přes zimu házet sníh. Ti dva skvělí chlapi co jsem potkal by se za ně styděli.  I já se stydím. Dlouho jsem si s posledními kočí na toto téma povídal. Slzy těch dvou  mužů, mne o mém postoji jen ujišťují.